L.

28. ledna 2014 v 18:29 | Ellis |  Ze dna klece
Dneska jsem to vysvětlovala N. s A., takže snad nebude tak těžký to popsat znovu. Ptaly se, to se teda stalo ráno, protože jsem se nechovala ve škole úplně normálně.
V tramvaji jsem potkala L., ale naštěstí si mě nevšimnul. Přemýšlím, jestli by mi dal pusu nebo facku. Nejspíš obojí. Nebo by měl spíš spoustu sarkastickejch poznámek, jak má poslední dobou v oblibě. Od září jsem ho neviděla, od listopadu si nepíšem. A ta emocionální část mě ho má pořád strašně ráda, navzdory tomu, jakej je a co všechno dělá špatně a jak se chová ke mě a všem ostatním lidem. Někdy jsem fakt vděčná za to, že ve mě převažuje ta rozumová část (i když to tak občas nevypadá)...

N. a A. se ptaly, proč už s nim nejsem, takže jsem jim musela nejdřív vysvětlit, kdo to je. Znám ho z turistickýho oddílu, odkud ale na základě doporučení vedoucích, kterým se úplně nelíbilo, co jsme spolu dělali na táboře, odešel. Hodně kouří, což je ale myslim v toleranci, protože k určitýmu druhu lidí to prostě neodmyslitelně patří a on by bez trávy už prostě nebyl on. Jenže to neni zdaleka všechno, co dělá tak trochu proti zákonu. Mám pár konkrétních příhod, který mi přijdou trochu na hlavu postavený:
1) Večer zajde s kamarádama do hospody, opijou se, přesunou se do nějakýho parku nebo pod most. Najde je tam policejní hlídka, co takhle v noci obchází Prahu, vezmou je na stanici, (téměř všem z nich ještě nebylo 18), tam oni vystřízlivý, takže si uvědomé, že je něco špatně, popovídá si s nima dle L. slov "celkem fajn chlápek" a pak je odvezou policejnim autem domů, kde na ně čekaj rodiče, kterým mezi tím zavolaj, (to jsou třeba čtyři hodiny ráno).
On se pak diví, že má posraný všechny rodinný i jiný vztahy a přitom tohle dělá dál. Prostě když mam depky z toho, že jezdim metrem, tak budu třeba jezdit tramvají, ne?!
2) Přijde s tím, že o víkendu udělal něco strašnýho a jestli jsem schopná se s tim smířit, tak spolu můžem dál bejt a jestli ne, tak ne. Následně z něj vypadne, že mi neřekne, co to bylo. A jak se asi tak můžu smířit s tim, že udělal něco strašnýho a já nevim, co to bylo?! A pak si chce podřezat žíly kvůli tomu, že jsem na jeho otázku odpověděla "Tak asi ne, no"
3) Má depky z toho, že je do mě strašně zamilovanej ale já prostě zrovna nemam čas s nim bejt (takže pak nadává na můj gympl a snahu něco umět) a zároveň je na mě hnusnej, když se mu to snažim nějak vysvětlit a aspoň trochu se s nim dohodnout na nějakym kompromisu.
3) Když se s nich chci bavit o vážnejch věcech, dělá si z toho prdel a vážně je nebere a ještě k tomu si ze mě dělá srandu a úplnýho debila, má sarkastický poznámky atd. Když on má nějakej problém, já mu pomáham a snažim se ho z toho nějak dostat. Nevim jak vám, ale mě to připadá trochu nevyrovnanej vztah...

Tak, to je ve zkratce asi vše. Jen jsem se z toho potřebovala vypsat, chápu, že to neni zrovna záživný čtení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama