Proč jsou mé básničky tak depresivní?

15. ledna 2014 v 17:13 | Ellis |  Úvahy, názory, o mně, myšlenky, ...
Otázka, kterou si asi nepokládám sama. Odpověď je lehčí, než se možná zdá.
Dneska - nebojím se to tvrdit - píše každej druhej a většinou jsou to právě hlavně ty básničky, popř. úvahy, povídky nebo dlouhé povídky na pokračování, je to dost různorodé, stejně jako lidé samotní, kteří takové umělecké texty vytváří. Osobně proti tomu nemám co namítat, protože ke komunitě amatérských spisovatelů sama patřím a naprosto chápu potřebu psát, nutnost psát, pro mě je to ostatně životní styl a jeden z hlavních smyslů mého současného života.
Abych se vrátila k původní otázce a odpovědi na ní:
Když píšu, je to způsob, jakým ze sebe smývám všechnu špínu, co se na mě lepí každou vteřinou, zevnitř i zvenku. Píšu podle potřeby několik literárních útvarů, nejčastěji jsou to povídky, úvahy a názory a právě ty již prve zmíněné básničky. Psaní úvah mi slouží k tomu, abych si upevnila své názory a projasnila je sama sobě, aby se z nich stalo něco konkrétnějšího než jen obrazy v mé mysli, tzn. slova a věty. Mé povídky mají pro mě de facto stejný význam, jen je to už o krok dál, protože ve svých povídkách nějakým způsobem interpretuju své názory a vytvářím z nich méně či více konkrétní příběh. A básničky? Ty píšu v momentě, kdy uprostřed hluboké depky nejsem schopná vytvořit tak souvislý text jako je úvaha, kdy můj mozek vyřadily z chodu city a on tudíž není schopen generovat ta správná slova.

V takový moment nejsem schopna jakýmkoli způsobem posuzovat své názory, nejsem schopná převést své pocity a myšlenky do konkrétní podoby, kterou nabírají v mých úvahách a povídkách. V ten moment je jediným mým podvědomým cílem ze sebe dostat to, co se ve mně hromadí, všechnu temnotu, která mi začerňuje vědomí. Nepotřebuji tomu hledat konkrétní slova, stačí abstrakce nebo přirovnání, která se vytváří tak nějak sama od sebe a ani náhodu je nemusím vymýšlet. T pak dávám do básniček a to je důvod, proč se (většinou) nerýmují a můžou občas působit, jako že nemají viditelný smysl. Proto jsou mé básničky tak depresivní. Protože jsou o tom, co prožívám v ten moment, kdy je píšu. A ten moment jsem vám už výše popsala. Myslím, že jako odpověď to bohatě stačí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 15. ledna 2014 v 20:50 | Reagovat

Myslím, že nějak tak to mám já. Spojené s okamžikem, pocitem...
navíc se mi na básních líbí, že se tam dají věci krásně zašifrovat a schovat - napsat-nenapsat, sdělit-nesdělit.
Ty se vypíšeš, ale nikdo nemusí vědět, co tě zrovna konkrétního trápí. To se mi líbí :-)

2 Amelie Amelie | Web | 19. ledna 2014 v 23:22 | Reagovat

Měla jsem to podobně. Čím hůř mi bylo, tím líp se mi psalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama