#2: Krušné začátky aneb 200 e-mailů a vše bylo zařízeno

4. července 2015 v 10:04 | Ellis |  Rok studia v zahraničí
Když chcete jet na rok studovat do zahraničí, potřebujete si zařídit opravdu hodně věcí. Některé jsou zjevnější, než jiné, a proto právě jimi začnu. Než začnete fantazírovat nad barvou školních sešitů, je třeba si zodpovědět pár základních otázek:
  1. Kde budu bydlet?
  2. Kam budu chodit do školy?
  3. Kde na to všechno vezmu peníze?

Existuje opravdu velké množství agentur, které vám zařídí roční, dvouleté či třeba jen semestrální studium de facto kdekoli na světě, pokud jim zaplatíte dostatečné množství peněž. V tom případě nemusíte odpovídat na jinou než na poslední otázku vztahující se k penězům, jelikož ubytování, stravování, pojištění, školu a všechno ostatní, co vás jen napadne, vám zařídí již zmíněná agentura. Jenže v mém případě (potažmo v případě naší rodiny, která se do toho v podobě maminky začala někde v tenhle moment angažovat taky) byla odpověď na poslední otázku tam moc negativní, že jsme se rozhodly to všem těm agenturám natřít a zařídit si všechno samy. Nebylo to lehké a já věřím, že nebýt diplomatických, jazykových i všech jiných dovedností mojí mámy by to nikdy nedopadlo dobře, ale stalo se. Naší velkou výhodou bylo to, že máme v Londýně starou kamarádku naší babičky, která tam emigrovala v 68mym a žije sama ve velkym anglickym řadovym domku v jižním Londýně.

Takže zbyla jen jedna základní otázka: Kam budu chodit do školy? Okrsek, kde se nachází dům, v němž budu bydlet, má něco kolem dvaceti středních škol. Napsali jsme skoro do všech a čekali na odpovědi. Čekali jsme dlouho a už jsme pomalu ztrácely naději. Někdy nám odpověděli se zamítavou odpovědí, nejčastějšími důvody bylo to, že mi v den nástupu do školy ještě nebude 16, což je jejich oficiální vstupní věk, nebo nás odkazovali na jakousi centrálu. Pomalu jsme začaly pronikat do anglického systému školství, kterým vás tu teď nebudu zatěžovat. Pokud byste měl přeci jen někdo zájem to pochopit, přečtěte si můj článek, na nějž je odkazováno výše. Po několika měsících od rozeslání prvních emailů se kolem dubna tohoto roku začaly rojit kladné odpovědi. Napsala jsem motivační dopis angličtinou o pár levlů vyšší, než je moje běžná, vyplnila jsem přihlášky do konkrétních asi čtyřech škol, dokonce jsem začala angažovat i svou stávající třídní paní profesorku a zároveň učitelku angličtiny. Z dalšího domlouvání vzešly tři školy, které by o mou přítomnost měly zájem. Vzhledem k tomu, že anglické děti mého věku mění školu a nastupují tzv. Sixth Form, což je jakási nadstavba ke střední škole, v rámci které se studenti profilují na pouhé čtyři jimi zvolené předměty a za tímto účelem mnohdy mění školu, probíhají na anglických školách regulerní přijímací zkoušky do tohoto 6th Form, a to sice v podobě ústních pohovorů (Angličani jsou na ně opravdu dost vysazení, nedělají ani žádné písemné zkoušky, zajímají je jen výsledky GCSE, což jsou souhrnné zkoušky ze všech předmětů, které se skládají na konci "střední školy", tzn. před nástupem do 6th Formu.) A proto jsme se po krátkých dohadách rozhodly školám vyhovět a přijet do Londýna na interview, po kterých se definitivně rozhodnou, jestli mě na rok do své školy přijmou, nebo ne. Letěla jsem jen na tři dny, na tři interview do tří škol, sama někdy na začátku května, ale o tom už pojednává následující článek ;). Jelikož je vám asi jasné, že odpověďmi na tři základní otázky zdaleka všechny přípravy nekončí, přečtete si můj článek Co vše je potřeba zařídit před odjezdem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama